Kde je ten čas?
Není to tak dávno,
co i já seděla v autě,
a malovala na zamlžené sklo.
Ale ty časy jsou pryč.
Bylo mi sedm,
táta mne okřikl,
že bude mít špinavá skla.
Nechala jsem toho,
srdíčka zmizela.
Rozutekla se stejně jako roky.
Seděla malá holčička v autobuse vedle mě.
Přitiskla malý prstíček na sklo,
táhla jeden oblouček,
druhý...
Se strachem se na mě podívala,
asi co na to říkám.
Usmála jsem se...
Přiložila ukazováček na studené sklo,
cítila jsem se jako malá holka.
Vedle kostrbatého srdíčka se objevilo ještě jedno.
To moje.
Už mi nepatří, jezdí v autobuse a čeká,
až se ho někdo dotkne.
Tahle je moc hezká, nostalgická, ale úsměvná :)