Spadlé klíče
23. prosince 2011 v 22:31 | Mary-Ane
|
Povídky
Šla temnou ulicí, jako už tolikrát, ale tušila, že tentokrát to bude jiné. Jakoby to snad vycítila ze šumění listí, nebo písně blízké dálnice. Nevadilo jí, že žádná lampa v ulici nesvítila, vždyť tu cestu šla už snad tisíckrát. Šlo prostě jen o to, projít celou ulici a na konci cesty na ní čekala odměna v podobě vyhřáté postele a nějakého filmu, u kterého usne.
Vánoční ples
21. prosince 2011 v 0:40 | Mary-Ane
|
Povídky
Moje první a tedy nejlepší jednorázová povídka... Jak jinak, než plná romantiky :) Přeji příjemné počtení
Kdo jsem
13. prosince 2011 v 1:51 | Mary-Ane
Ahoj všem, kdo začínají tyto řádky číst...
Princezna coura
13. prosince 2011 v 0:13 | Mary-Ane
|
Poezie
Perfektní líčení po tváři teče.
Jak jen se, jak se ten čas vleče.
Čekám už spoustu hodin, dní.
Kdo tu mou trpělivost ocení?
Nikdo!
Říkals, že přijdeš,
jak moc se těšíš...
Cítím, jak bulíky na nos mi věšíš.
Cítím, jak s city mými se hraješ.
Jak na srdce moje pliveš.
Chce se mi brečet, chce se mi smát.
Proč jsem jen věřila, že moh bys mě mít rád?
Proč se to se*e a přijdu si jak coura,
která čeká až na ní někdo mávne.
Čeká a na princezny čumí,
jak ony hodný kluky získat umí.
A chce taky,
vždyť holek, co na lásku čekaj, jsou mraky!
Kresli srdíčka
13. prosince 2011 v 0:10 | Mary-Ane
|
Poezie
Kde je ten čas?
Není to tak dávno,
co i já seděla v autě,
a malovala na zamlžené sklo.
Ale ty časy jsou pryč.
Bylo mi sedm,
táta mne okřikl,
že bude mít špinavá skla.
Nechala jsem toho,
srdíčka zmizela.
Rozutekla se stejně jako roky.
Seděla malá holčička v autobuse vedle mě.
Přitiskla malý prstíček na sklo,
táhla jeden oblouček,
druhý...
Se strachem se na mě podívala,
asi co na to říkám.
Usmála jsem se...
Přiložila ukazováček na studené sklo,
cítila jsem se jako malá holka.
Vedle kostrbatého srdíčka se objevilo ještě jedno.
To moje.
Už mi nepatří, jezdí v autobuse a čeká,
až se ho někdo dotkne.